O MIK
Text : Nikol Pavlíčková
Nesetkaly jsme se nikde jinde než ve Vinohradském obchodě Kvartýr. Nad kávou a kouskem sladkého polemizujeme o značce MIK.
Povídáme si o uplynulých letech - o všem co Janě a její značce poslední roky daly a občas také vzaly. Debatujeme o cestě, která MIK dovedla tam, kde je dnes. Mluvíme o náročné práci s vlnou, módním průmyslu nebo vizích do budoucna. Jana má obrovský smysl pro detail, houževnatou povahu a neutuchající chuť tvořit. To vše se promítá do značky, kterou se vší pokorou buduje krok po kroku a posouvá tam, kam prozatím vidí jen ona sama.
Kvalitně, eticky a (pokud možno) lokálně. To jsou tři základní hodnoty, na kterých Jana Pešatová Mikešová vystavěla svou oděvní značku MIK. Všechny nabízené kousky jsou navíc charakteristické maximálně přírodními materiály, mezi kterými najdete například vlnu, merino, alpaku, len či hedvábí.
Jak ale celá značka vznikla?
Jaká byla celá Tvoje cesta k módě? Byla sis na konci základní školy už skutečně jistá, co dál?
Věděla jsem, že to bude tvorba přímo spojená s člověkem. Zajímala mě klasická kresba a figura. Postupně jsem přes ní přešla k navrhování a začala jsem si hrát s materiály. Nakonec jsem se snažila vše propojit. Začala jsem se rozhlížet po střední škole, která by mě mohla bavit a objevila jsem pražskou Střední uměleckou textilních řemesel. Přihlásila jsem se na módní tvorbu – tedy návrháře. Už na této škole jsem se mohla zblízka seznámit s klasickými textilními technikami, jako jsou paličkované krajky, výšivky, tisk a podobně.
Pak už byla volba jasná – šla jsem na UMPRUM rozhodnutá pokračovat v oboru. Měla jsem prostor skutečně docenit tu čtyřletou průpravu ze střední a poslední, co mi do portfolia dovedností chybělo, bylo pletení. Ze začátku to byl možná i nějaký hec – chtěla jsem to prostě zkusit. Nejdříve jsem začala drháním – klasické makramé, jen posunuté více do oděvní tvorby. Zkoušela jsem dělat stále větší a větší struktury a s tím už tak nějak automaticky přišlo pletení, které nabízí úplně jiné možnosti. V rámci studia jsem tak začala postupně dělat obří pletené hmoty, které jsem postupně rozvinula do nositelné formy.
Kdy jsi začala uvažovat o vlastní oděvní značce zaměřené na práci s vlnou?
Asi až moc brzy. Alespoň tak to podle všeho vnímala škola, vedení.
Jak to myslíš?
Začala jsem se asi až moc brzy profilovat a chtěla jsem své nápady a vize stále nějak rozvíjet. Snažila jsem se už prezentovat i mimo školu a studijní aktivity.. A to byl podle všeho asi největší problém. Je to dost složitá otázka. Už na začátku druhého ročníku jsem na Mercedes Benz Fashion Week, v rámci startupů představila vlastní kolekci. Hned další rok proběhla přehlídka samostatná. Pro mě to byl tenkrát zásadní vývoj, ačkoli dnes už samozřejmě vidím spoustu věcí jinak. Už to je deset let!
To je prostě přirozený progres…
Přesně tak. Právě proto je pro mě těžké vlastně určit, kde přesně moje značka začala. Pořád tam všude vidím jen ten postupný vývoj. Pravda ale je, že pod stávajícím názvem a logem jsem začala tvořit už před těmi deseti lety. Značku jako takovou, která jde určitým směrem, vnímám ale asi pět let.
Přijde mi fajn, že jsi od začátku měla jasnou vizi. Spousta lidí, kteří chtějí dělat do módy dost často moc neví, s jakými materiály chtějí pracovat či jak se prezentovat. Přestože je jim nějaký směr blízký, nejsou si jistí, jak budou jejich kousky nositelné.
Přesně tak. Osobně si myslím, že si každý musí v rámci své tvorby projít nějakým postupným vývojem, než skutečně dojde k tomu, co chce dělat. Přitom se takový stav vůbec nedá vnímat jako konečná destinace. Stále pozoruji, jak se má práce vyvíjí. Jasně, během studia se člověk hledá a testuje dostupné možnosti. Osobně jsem to ale asi cítila trochu jinak, trochu dřív. Škola mě v návaznosti na to tak nějak přestala naplňovat a nakonec jsem se rozhodla odejít. A ačkoliv to nebylo snadné rozhodování, jsem si i dnes zcela jistá, že to byla dobrá volba
Jaké to bylo ze začátku, když jsi začínala plánovat první kolekce a připravovala se na premiérový Fashion Week? Dala se najít nějaká inspirace v Čechách nebo třeba ve světě?
Nejsem si vědoma, že by v té době v Česku byl někdo, kdo by se dlouhodobě takto věnoval pleteninám. Zvlášť ne těm rozměrným. Tenkrát byl problém sehnat správné materiály či vhodné jehlice. Základní potřeby jsem si nechávala posílat z Austrálie, jehlice se musely vyrobit na míru a první příze jsem si předla sama. Dnes už je to všechno samozřejmě mnohem obvyklejší a dostupnější.
Jak se přede příze?!
V první řadě jsem si musela nechat přivézt kolovrátek na extra silné příze. K tomu to chce už jen čistou vlnu a může se příst. Bylo to dost časově náročné, takže dnes už by to bylo zcela nereálné. A ani cenově by to asi nebylo únosné.
WOW! Je ohromné, že tu máš tu tvorbu takhle odžitou. Skutečně úplně od začátku – od čisté vlny, až po svetr!
Tím, že tady opravdu nebylo nic k sehnání, jsem ani neměla moc na výběr. Chtěla jsem od začátku pracovat jen s tím nejlepším materiálem, takže jsem si nechala posílat jemná merina, celé vlny a česance, které jsem spřádala do příze požadované tloušťky už na konkrétní věci. Bylo to mimořádně náročné, ale skvělé období. Posunulo mě to o dost dál – jak po profesní stránce, tak v oblasti osobního rozvoje.
Čemu přesně Tě spřádání vlny naučilo?
Rozhodně mě to dost zocelilo! Je potřeba ohromná trpělivost a rozsáhlá příprava. Tímhle způsobem trvá docela dlouho, než člověk něco skutečně vyrobí.
To pak ale Tvé tvorbě dodává dost zásadních elementů – třeba respekt k materiálům a pokoru k výrobním procesům, když Ti to všechno prošlo rukama.
Osobně si myslím, že je mimořádně zásadní projít si celým výrobním procesem úplně od píky. Dají se z toho vytěžit důležité zkušenosti, díky kterým se pak dají lépe řídit lidé ve výrobě, když se značce daří. Ten vhled do jednotlivých technik dodává člověku perfektní přehled o tom, co je vůbec možné a co nikoli. Ale to platí u jakéhokoli řemesla, nejen u módních návrhářů.
Myslíš, že Tvou značku MIK bychom tak mohli v začátcích považovat za revoluční projekt?
Je pro mě dost těžké soudit sama sebe alespoň trochu objektivně. Ale jo, myslím si, že v době vzniku asi určitě.
A jak to vnímáš teď?
Jako ohromný progres. Vlně se věnuji už celé desetiletí a jsem moc ráda, že ji pozitivně vnímají i zákaznice. Postupné popularizaci samozřejmě pomohly i celosvětové trendy, které pleteninu vrátily zpět do módních kolekcí. Díky tomu už není vnímána jako něco zastaralého a staromódního. Často se setkávám s tím, že jsou klientky upřímně překvapené, že i vlna může vypadat moderně a nadčasově. Přitom je to do dnešní doby naprosto fantastický materiál.
Právě tak vlnu vnímám – jako dokonalý průsečík tradice s modernou, který se hodí do každého šatníku.
V rámci MIK jsme navíc schopni vše připravit skutečně na míru – s každou klientkou tak vybereme přesně to, co jí sluší. Společně vyřešíme také materiál, střih a délku a výsledkem je tak naprosto jedinečný kousek, který se v obchodě prostě nedá sehnat. Je nutná skutečně precizní příprava, protože vlněné výrobky už se nedají „přešít“. Rozhodně ne se zachováním kvality materiálu.
Jak moc do své značky promítáš sama sebe? Odráží tvé návrhy jen Tvůj osobní vkus, nebo se najde prostor na trendy či specifické poptávky?
Velká část každé kolekce je navržena tak, abych s ní souzněla. Absolutní většinu těch věcí i sama na sobě zkouším. Prototypy skutečně nosím, takže celá ta tvorba je se mnou velmi propojená. V poslední době se ale ani nebráním novým věcem, střihům, přístupům… Chci sebe i celou tvorbu rozvíjet dál, takže samozřejmě zkouším i nové věci – třeba přizpůsobit výrobky více typům postav či reflektovat trendy. I to ale musí vycházet hlavně ze mě, ačkoliv to může být ovlivněno nějakými podněty z vnějšku. Autorský rukopis je tam zkrátka vždycky.
V rámci MIK ale už nepracuješ jen s vlnou. Jak k tomu došlo?
S pleteninami jsem sice začínala, ale věděla jsem, že budu od své značky chtít víc – že ji nechci stavět jen na svetrech. Vždycky jsem měla představu, že vytvořím kompletní šatník složený z kousků, které mezi sebou lze dobře kombinovat do různorodých outfitů. Budovat jsem to samozřejmě musela postupně, dnes už je ale naše nabídka skutečně komplexní a přidáváme stále další kousky. Za ty roky už máme prověřené dodavatele na všechny materiály, které potřebujeme a stejně tak se snažíme zajistit do budoucna stabilní výrobní kapacity, které by nám pomáhaly naplňovat všechny vize.
A jaké máš Jani plány do další dekády?
Takové předpovědi jsou za mě vždy dost ošemetné. Pokud ale půjde vše podle plánu, ráda bych pokračovala v budování své značky a našeho Kvartýru a jeho pevného místa na výsluní českého designu.
Řekneš mi o něm víc?
Jasně. Kvartýr je náš obchod s designovým zbožím na pražských Vinohradech spojený se studiem. Asi před pěti lety jsme se jej rozhodli založit s několika dalšími lidmi jako dlouhodobou prodejní prezentaci naší tvorby. Je skvělé mít studio takto přímo spojené s obchodem a mít tak možnost se prezentovat podle svých představ a scházet se s klientkami ve vlastním prostoru.
Momentálně máme v Kvartýru zastoupenou poměrně obsáhlou nabídku produktů od oděvů, módních doplňků, šperků, přírodní kosmetiky až po interiérové doplňky. Ke stálým značkám, které mají u nás zastoupení, pravidelně doplňujeme nabídku o značky hostující nebo sezónní, tak aby se sortiment navzájem doplňoval.
Zákaznici si tedy mohou vybírat jak z hotových kolekcí, tak u velké části modelů lze domluvit i výrobu či ušití na míru.
